Wolfgang Amadeus Mozart (1756 - 1791) - v dějinách
evropské hudby se nesetkáme s dalším autorem, který by ve svém díle do takové
míry zahrnul všechny druhy hudební produkce - světskou, chrámovou, komorní,
symfonickou, koncertní, operní, oratorní a mnohé další a který by nadto ve všech
těchto druzích dosáhl tak vysoké umělecké úrovně.Je známo, že Praha jako první na evropském kontinentě osvědčila už za skladatelova života mimořádné porozumění pro jeho tvorbu. Pražské publikum, které jako první po Vídni poznalo Únos ze serailu i Figarovu svatbu, přijalo Mozarta v lednu 1787 i při jeho dalších návštěvách jako zvlášť vítaného přítele.
Mezi mnohá místa, které Mozart v Praze prokazatelně navštívil, patří i Klementinum. Velkolepé dojmy ze své návštěvy dne 13. ledna 1787 popsal v dopise svému vídeňskému příteli. Není náhodou, že Mozartův památník, jímž Pražané poctili v roce 1837 svého obdivovaného a milovaného skladatele a který byl založen jako vůbec první svého druhu na světě, byl umístěn právě zde, v sídle tehdejší Universitní knihovny, dnes Národní knihovny ČR. A je tu ještě jedno, zřejmě rozhodující prvenství: Mozartův pražský památník nepředstavuje nějaký historický pomník, ale - zcela v duchu původního záměru svých zakladatelů i živé pražské mozartovské tradice - shromažďuje na svou dobu veškeré dostupné Mozartovo dílo tak, aby bylo k dispozici všem, kteří se chtějí s jeho skladbami blíže seznámit.
Mozart také pro Prahu komponoval a nám je ctí, že pražské kapitoly Mozartovy kariéry patří k vrcholům jeho tvorby a to nejen díky "opeře oper" Donu Giovannimu, která měla 29. října 1787 v Praze slavnou světovou premiéru.
S datem 3. listopadu 1787 zde složil pro svou milou přítelkyni, pražskou pěvkyni Josefinu Duškovou, legendární scénu Bella mia fiamma, addio!. Ze vzrušené hudby celého kusu, zejména z vášnivé stretty k nám nepochybně promlouvá sám tvůrce Dona Giovanniho jako osobně angažovaný autor.
Koloraturní Alleluja je vyvrcholením Mozartova brilantního moteta Exsultate, jubilate, které napsal v roce 1773 za svého pobytu v Miláně pro italského kastráta, sopranistu Venazia Rauzziniho.
Mozart má celou řadu znamenitých oper a operních předeher. Avšak nejbytostněji k nám asi promlouvá nejpopulárnější z nich - temperamentní a svižná předehra k Figarově svatbě. Dnes zazní v úpravě pro smyčce.
Adagio a fuga z roku 1788 je další z příležitostných Mozartových skladeb, tentokrát symbolizující autorovo vážné odhodlání.
Chrámová díla W. A. Mozarta stojí často ve stínu jiných velkých a známých kompozic svého autora jako jsou symfonie, serenády, kvartety a opery. Neprávem, neboť i ona jsou rovnoprávnými plody skladatelova talentu a jsou invenčně a kompozičně srovnatelná s jinými jeho skladbami. Chrámové sonáty pro dvoje housle, bas a varhany, které se hrály mezi mešními částmi Gloria a Credo, jsou v podstatě samostatnými instrumentálními komorními díly, invenčně příbuznými s jinými, podobně laděnými světskými kompozicemi.
Wolfgang Amadeus Mozart je dnes zřejmě nejpopulárnějším skladatelem a působení jeho hudby je - více než dvě stě let po jeho smrti - jedinečné a nesrovnatelné.